MYŠLENKY

Enjoy every moment in life, don't wait until something will happen, make it happen.

16. srpna 2014 v 9:56 | the lizz. (král jelimán)
Tak jsem dnes při zjištění, že je půlka srpna pryč, málem upustila hrnek s čajem. Ne, vážně. Představa, že se zase vrátím do lavic je..prostě..nepředstavitelná. (Miluju to, že nemusím ani UVAŽOVAT o učení a testech!)

Prázdniny utíkají a stalo se pár unexpected věcí. Třeba jak jsem vám psala, že jeden z mých nejlepších kamarádů odjel na dva měsíce pryč, tak se nečekaně vrátil a když se ukázal, byla jsem fakt děsně happy. (Moje nohy už méně, přeci jen, 50 km na kole do KOPCŮ pro někoho jako jsem já bylo prostě..no.. k pláči. (Nebrečela jsem. Na venek. Vnitřně ano.)
Taky jsem měla nejlepší wafle na světě! Ve městě máme restauraci kolem který chodím ROK a ještě jsem v ní nebyla, až teď. A vím, že kdybych chtěla vypadat jako kulička, určitě tam jsem každej den!
 
Jo a chodím na brigádu. Prodavačka. Eh. (Což není jen prodávání, ale i zvedaní přepravek s bramborama (= cítím se jak maníci s 100 kg činkou v posilce) a doplňování zboží (to zase cítím má záda! a hlavu, když mi na ni chipsy padaj..)
Jakože chtěla jsem makat, tak to mám. (Vstávání v 5:40? A nebo naopak příchod domů v 18:50? Juchů!!)
Ale tak... platěj mě i za flirtování s sexysexy zákazníkama, kteří občas řeknou "9 Kč? To je dobrý, to si nechte!"

Užijte si poslední dva týdny děcka!!!!!!!!!!!

Life's not a movie, so don't wait around for someone else to write you a happy ending.

4. dubna 2014 v 18:33 | the lizz. (král jelimán)
Ehm, cože? Neozvala jsem se, tři týdny? No jo, no jo, zasloužím si přinejmenším sto hodin veřejných prací, bičování atd., atd., chápu. Typicky bych se mohla vymluvit na čas - jakože ono fakt je času málo - ale k tomu všemu jsem líná, což je asi příčinou, proč se zde práší na můj poslední článek.

Nicméně. Je vtipné, jak všechno utíká. Za měsíc (JO, UŽ JEN MĚSÍC!) se budu procházet po londýnských uličkách. Furt nemůžu uvěřit tomu, že se mi splní můj sen, být v Anglii! Jakože jasně, Švýcarsko a Austrálie mě táhnou víc, ale.. jsem skromná, žejoo. (TŘEBA v naší rodině bude peknej anglickej kluk s britským přízvukem a vzhledem alá Joseph Morgan a já vlastně nebudu mít vůbec důvod se vracet domů, jelikož svého manžela bych vlastně už našla..)

A mám se vážně děsně fajn. Na velikonoční prázky se těším jak cigáni na dávky (nejsem žádnej rasista - možná trochu - joke, chápem). A vlastně se těším úplně na všechno. (Teda krom čtvrtletní práce z matiky.. já nechápu, proč jsem se nemohla postavit do řady, kdy se předávaly logické schopnosti..) Ale co, ne každýmu jde všecko, žejo! (Otázkou je, co mi vlastně jde...Kromě ironických poznámek v ničem nevynikám, oh damn.)

Taky vás tak naštvalo finále HIMYM? Devět let čekám na konec a teď... I'm really pissed off. (Yeah, v sobotu pretesty na FCE, supr no, umím velký ho..eee..nothing. A to jsem se chtěla učit no... chtěla.... ehm.)


(Usmívejte se na náhodné lidi, nikdy nevíte, komu zlepšíte den..:-)

The unexpected things are always the best :-)

9. března 2014 v 17:07 | the lizz. (král jelimán)
Představte si následující situaci: Dva puberťáky (no, dobrá, jeden skoro dospělý puberťák) čekající na autobus domů, polemizující o smyslu života. Ok, kecám, polemizující o naprostejch blbostech. A v tom to příjde. Jeden z nás prohlásí: Pojedem na Konec světa! (Název vesnice vzdálené asi 20 km od místa, kde žiju, není podstatný. Myslím, že tam ještě jezdí vlaky na parní stroj..) Whatevs, zpět k pointě. Z nápadu, že pojedem dvacet minut autobusem do nedaleký vesnice/prdelesvěta jsme nakonec došli k závěru, že pojedem do Prahy. Zčekovala jsem IDOS, kterej mi oznámil, že za dvě hoďky nám jel vlak. (Pět hodin cesty, 400 km).
Jediný problém (avšak celkem velký) byl, jestli nám (resp. mně) to rodiče dovolej. (25 minut prošení, nekolik telefonátů, krev, pot).
17:14 jsme seděli ve vlaku vstříc pražským dobrodružstvím. Já, on a baťoh.

Přijeli jsme do Prahy tak kolem tý desátý večer, málem mě trefil infarkt v metru /fakt divní lidi, člověk aby se bál o své zdraví/. Měla jsem kupodivu celkem ucházející pizzu z automatu ( když je hlad jako kráva, sežeru i nečí ruku) a taky jsem měla kde spát. Jak říkám, všecko bez chybičky. (Jediná chyba byla, že jsem na tý pizze měla ananas. Jako fakt? Komu by to chutnalo?)

Dalšího dne jsme prošli celou Prahu (fajn, centrum a nějaký ty okrajový části, chápem, to co už znám nazpamět z mých předchozích návštěv), počasí úplně nádherný, všichni na mě mluvili anglicky (a byla jsem v Palladiu..no.. co si budem nalhávat, nákuporgasmus. Jediná škoda, že jsem si na Pařížský nenabalila nějakýho miliardáře v Range Roveru).

Kdyby mi někdo ráno v deset, když jsem zrovna svačila rohlík z bufetu řekl, že večer budu obloukem obcházet pražský opilce, nevěřila bych mu. A teďka, když už jsem doma, živá a pražsky naladěná, můžu říct, že to byly fakt skvělý dny (s ještě skvělejším doprovodem). Víc takovejch veljetů! (A víc peněz! Sponzoring? Anyone?)

10 zákonů schválnosti

25. února 2014 v 16:27 | the lizz. (král jelimán)
1. Všichni dobří kámoši chodí do škol v jiným okresu, takže se vám smějou do ksichtu, že si válej šunky doma, přičemž vy posloucháte kecy frigidních učitelek (popř. úchylných učitelů).

2. Když už tedy nastane doba, že máte jarňáky vy a můžete se smát do ksichtu ostatním, dojde vám, že celý dopoledne můžete leda tak sedět na prdeli, protože kámoši jsou ve škole, žejo.

3. Koupíte si borůvky za sedmdesát korun, řeknete si, že si dalšího dne uvaříte skvělou snídani. Ráno tedy vstanete o půl hodiny dřív a při pohledu do ledničky zjistíte, že ty předražený chemií nasáklý borůvky přes noc zplesnivěly.

4. Do třídy má přijít nový spolužák, vy se modlíte, ať vypadá jako kříženec Iana Somerhaldera a Logana Lermana. Ve skutečnosti však vypadá spíš jako kříženec mezi jezevčíkem a lemurem.

5. V druhém případě onen spolužák opravdu vypadá jako adept na příštího Mr. Universe, ale po důkladném prošmejdění jeho facebooku zjistíte, že je zadaný. S klukem.
image
6. Píšete článek, hotový bestseller hoden několika ocenění, v tom se vám vypne notebook a článek je v prdeli, protože jste samozřejmě ještě nezapli automatický ukládání.

7. Jdete ven/ na procházku/ do obchodu/ krmit labutě/ sbírat kaštany a strašně se vyfiknete, luxusní linky, krásné vlasy, legíny a boty na podpatku. Nepotkáte nikoho, kromě slepého bedomovce Bořka.

8. Jdete vyhodit koš, vypadáte jako vytažení z kanálu, na sobě kalhoty po babičce a obočí připomíná amazonskej prales, potkáte nejhezčího kluka ze školy, redaktora Novy, který si vás splete s vyhynulým druhem opice a oblíbenýho zpěváka.

9. Napíšete si naprosto propracovaný tahák, pipláte se s ním dvě hodiny (tj. čas, který jste se mohli učit), střídáte Tahomu na nadpisy a Verdanu na data. Dalšího dne před písemkou zjistíte, že jste si taháček nechali doma.

10. Po dlouhém snažení máte krásné vlasy, kulatej a pevnej zadek, velký prsa a kluka podle vašich snů, kterej je taky dobře finančně zajištěnej. A v tom se vám vypne The Sims 3 a vše je ztracený.


A ne, opravdu jsem to nepsala z vlastních zkušeností. Tedy, občas ano. Chtěla jsem vám napsat zase nějakej srdceryvnej update z mýho života, ale řekla jsem si, že mý trable počkaj. Takže tento článek berte hodně s rezervou, však mě znáte, ironie a tak. Měla jsem jen chuť napsat něco.. jinýho.

I’m in love with the idea of you and me still together in the future.

16. února 2014 v 18:11 | the lizz. (král jelimán)
Ač se snažím, jak se snažím, stále nenacházím dostatek času na všechny aktivity, které chci stíhat. Přece jen, taháky se samy nenapíšou, svaly samy nenarostou a kámoši historky z párty zapomínaj rychle, takže mi nezbejvá nic jinýho, než se pokusit nezbláznit se a každej den v týdnu si naplánovat, abych fakt stihla vše, co potřebuju. Nic lehkýho, co si budem nalhávat.

Valentýn tento rok byl trochu jinej. Poprvý za mých šestnáct let jsem nemusela koukat na romantický drama s plyšákem. Nene, letošní Valentýn jsem oslavila koukáním na olympiádu a jezením děsně dobrý pizzy s boyfriendem. Vlastně pátek jako každej jinej. (Člověk si chce jít sednout na nějaký pizzerie/čajky a všude plno párů a žádný místo pro nás, fakt mi příjde ten svátek naprosto zbytečnej.)
Lidé se mění a já jsem živoucí důkaz. Jsou tři věci které bytostně nesnáším: hory, sníh a zimu. A přece jsem se patnáctýho února vydala na Lysou horu. Ano, taky by mě to ještě před týdnem pobavilo, až bych vydávala zvuky podobný kokrhání. (Řekli jsme si s boyfriendem, že si uděláme vejlet.) Málem jsem umřela (RIP MÁ FYZIČKO) na vrcholu mě málem sfouklo (a to nejsem zrovna tintítko!) a skoro jsem si narazila kostrč (byla to pecka, že ani solidní vrstva podkožního tuku na mým zadku neutlumila pád). Ale ten výhled a pocit, že jsem ji zdolala, byl naprosto neskutečný. (A o tom, že jsme se pak nažrali v Mekáči jak hovada, pásky praskaly, hranolky všude,.. , pomlčím, protože na to nejsem zrovna pyšná.)

Naprosto mě irituje beer challenge.
Žeru olympiádu, sleduju snad vše krom bobů a curlingu.
A už vyčkávám jarní prázky, který vypadaj, že fakt budou jarní, protože už kvetou sněženky!
(Jsem líné prase a dokumentační fotky o mém výstupu se mi nechcou zmenšovat, takže sorry guys, možná jindy.. Von pohled na červenýho lachtana na pokraji infarku stejně není zrovna vrzušující.)

It’s exciting when you find parts of yourself in someone else

1. února 2014 v 14:55 | the lizz. (král jelimán)
Leden utekl jako voda, pololetí je za náma a teď se nabízí otázka, kdo čtvrtek přežil a kdo byl vyhozenej na ulici? No, já jsem si vysloužila slovy pochvaly, jelikož jsem přinesla cár papíru, kde se nacházely jedničky a jedna dvojka, takže rodičostvo bylo spokojeno. Ano, taky mi příjde trapný mít jednu dvojku z MATIKY, ale každý má učitou slabinu (musím podotknout, že matematika je mou VELKOU slabinou). Jak jste dopadli vy? :-)
h0esforever:
Minulej měsíc byl takovej zvláštní. Taková horská dráha docela. Ale poslední týden byl naprosto boží, skvělej, so mučo fantastikoo, a prostě, áchgfh, je to tak krásný chodit s úsměvem na tváři, mít důvod proč každý den ráno vstát z postele a proč nespáchat rituální sebevraždu. Je fajn mít kamarády, kteří vás rozesmějou v jakékoliv situaci. A ještě lepší je mít někoho, kdo chápe váš naprosto pitomý humor, snáší občasné pubertální projevy a stejně vás vidí pořád stejně.
Nechápu, jak jsem celej život mohla být takovej flegma co se týče citů. Jak jsem si mohla myslet, že mám místo srdce šutr. Tyjo, fakt jsem se dost změnila. Skoro cítím chuť cukrový vaty v puse. BOŽE, MĚKNU.

Je mi líto, že sem nepíšu častěji. Jenže můj týden vypadá asi takto: nechutný vstávání, sranda ve škole, po ní fitko, nebo kroužky, pak hodně jídla, čekání na den, až konečně budu s O., dny s O., víkend, nechutný vstávání a tak pořád dokolečka. Možná to zní nudně, ale já si to užívám. (Až na to učení.) Mám se fajn, lidi jsou fajn, sníh roztál, nač si stěžovat?

Doufám, že se máte stejně fajn. A dnes jdu plesovat, mé nohy umíraj už teď, ach ach .

I always find myself caught between saying too much and not saying enough.

18. ledna 2014 v 17:20 | the lizz. (král jelimán)
Když si tak zrhnu ty dva tejdny, co jsem tu nebyla tak se stalo asi tohle: 1) málem jsem se zbláznila, když se učitelé rohodli si napsat všechny písemky najednou, 2) zamilovala si posilovnu, 3) viděla dva strašně krásný filmy a 4) došla k závěru, že komunikace je klíčem k úspěchu.

Když mám na někoho vztek, tak si při volejbalu představuju, že míč je hlava daný osoby, kterou nesnáším. A hned mě učitel chválí, že mám dobrej smeč. To samý jsem začala praktikovat při cvičení a v posilovně - prostě si vybíjím zlost tím, že nadávám, potím se jako prase a ano uznávám, vypadám jako kříženec pneumatiky a lachtana, ale ten pocit, který mám po docvičení, je naprosto nepopsatelný (nemyslím tu bolest každýho milimetru mýho těla, ale tu vnitřní radost).

Když v sobě všechno dusím, tak to není dobrý. Mám věčně blbou náladu a chodím jak feťák bez koksu. Ale pak jsem si řekla, a dost. Přeci si nebudu kazit tak krásnou zimu (bez sněhu! bez sněhu! jo!) tím, že budu chodit zamračená a přidělávat si vrásky, takže jsem dotyčnýmu člověku řekla bez omáčky všechno, co mě štvalo. A jo, cítím se podstatně líp (všechno se vyřešilo, já mám klidný spaní, vrásky odložený na dobu neurčitou). Takže jsem si z toho vzala ponaučení, že příště nebudu naivně čekat, až se všechno magicky zlepší samo, protože v 80% případů to tak nefunguje. Když něco chci, tak si za tím musím jít, a ne čekat, že nějaká dobrá víla mávne hůlkou a vše bude najednou v pořádku.
Likes | Tumblr
A k těm filmům - Vlk z Wall Street a Lásky čas. První film doporučuju všem fanynkám diCapria, protože uvidíte jeho sladkej ksichtík celý tři hodiny a taky jeho zadek ve full HD (ale bohužel jen minutu). Pro pány je tam spousta nahejch prostitutek. A hodně koksu! Druhej film je pro všechny romantiky a nebo lidi, co maj romantický já hluboko pod vrstvou tuku jako má maličkost. Ovšem i já jsem uronila slzičku, něco je špatně.

Užívejte si poslední tejden před uzavřením známek, teď nastává ta nejlepší část pololetí, hra s názvem " Jak si pokazit známky na poslední chvíli ! " Enjoy.
(Btw. chtěli byste, abyhc přidávala třeba nějaký "photo randomy" ? :-)

Do what is right, no what is easy.

4. ledna 2014 v 15:42 | the lizz. (král jelimán)
No, prázdniny jsou u konce. (Wow, nikdo to nevěděl!) A já nevím, jestli mám brečet nebo si rvát vlasy nebo bušit hlavou do zdi. Dobře, jsem optimista, ale i přesto musím uznat, že leden bude náročnej. (Ach ty písemky, jak já se těším, hned fyzičku, biolu, a matematiku jako bonus ne?)
donotfeedthewhores: ♡♡♡
Nicméně, těch 16+1 dnů bylo tak neskutečně božích, že ani na stupnici božosti se nedá vyjádřit, jak boží byly. A dokonce jsem zhubla dva kila! Přes Vánoce! (Možná když žeru tuny cukroví, tak mé tělo hubne. Zajímavý poznatek.)
Dny strávené v čajovně (tam bych mohla sedět celý dny. škoda, že po pěti hodinách se ten pán tvářil.. no, ne moc nadšeně), na brusláku (umím brzdit! umím přešlapovat! někdy se vyplatí mít kluka, co hrál hokej) a samozřejmě výlet do Mekáče, protože cukroví je málo, my chcem McFlurry! (a hranolky! a mekbůček! a půl litru coly!)

Fakt jsem si oblíbila chození spát v půl pátý ráno (fajn, jeden z důvodů byl dokument o masových vrazích a kanibalech, nevermore..) a vstávání na oběd (člověk ušetří, nemusí se namáhat s přípravou snídaně a následně mýt nádobí), prostě, mám prázdninovej režim a představa, že další delší volno je až někdy v .. BŘEZNU?!, mi na radosti nepřidává.

Ale fajn, najdu si nějaký pozitiva na škole. (hledám..hledám..)
Jaký jste měli prázdniny vy? A prosímvás, neříkejte mi, že jste se VŠICHNI ožrali jak hovada na Silvestra?!


2014 wishes

2. ledna 2014 v 14:04 | the lizz. (král jelimán)
2014 (džízs, než si zvyknu na tu čtyřku, bude tam zas pětka) je tu. Hihiphuráá. (Kdo cítí lehký nádech ironie - you've got the point).
Říkám si, že je zbytečné dávat si předsevzetí stejně je nedodržím. Ale něco jinýho je vypsat si seznam přání, které chci, aby se splnily! (Samy, bez mé pomoci nejlépe. Ale já nejsem naivní, vím, jak to chodí, bez práce nejsou koláče,..)

Takže here we go:
1) Doufám, fakt doufám, že už si neprojdu tím slavným "boy-drama" jako kaaaždičkej rok, protože už mě fakt unavuje řešit blbosti. Proto doufám, že zůstanu s tím, s kým jsem (protože proč hledat desítku, když mám jedenáctku,..?)
2) Složit zkoušku FCE (ono se to zdá, ale já se nikdy nenaučím ty pitomý fráze!)
3) Najít svůj styl ve focení. (Jasně, fotím pořád, ale příjde mi, že všechno je tak nějak na stejný brdo, chce to prostě najít sebe sama.)
4) Neskutečně si užít Anglii. (Yeah, v květnu jedu do Anglie, bitches!)
5) Být na lidi hodnější. (To by se šiklo, protože hýřím ironií a lidi to občas furt nechápou.)
6) Naučit se vyjádřit své emoce. (Jo, jsem tak trochu posránek co se týče vylívání si srdíčka, mám vééélkej problém někomu říct, že ho mám ráda/je fajn; i když si to myslím.)
7) A konečně se naučit vracet lidem to, co pro mě dělaj, protože nemůžu bejt malej sobeček furt, přece jen, koho by bavilo jen dávat a nic nedostat za odměnu? Takže jo, méně sobectví a více oplácení dobrých skutků. (Což zahrnuje uklízení, hmm, hmmm..)
V roce 2013 jsem konečně žila naplno. S kamarády, rodiči. Zažila jsem toho spoustu a ani jeden jedinej den jsem nestrávila tak, že bych litovala sama sebe a naříkala, jak mám děsnej život, to fakt ne. Taky jsem vydržela fotit 365 days challenge; CELEJ ROK, všech 365 dnů mám vyfocenejch a je to to nejlepší, co jsem mohla udělat; tolik vzpomínek na jednom místě.
(Tento rok pokračuju, nevím, jestli to zas vydržím - odkaz je v menu btw.)

Lidi, mějte se dobře, usmívejte se, bavte se, milujte svůj život. Sami vidíte, jak rychle dny plynou, je zbytečný sedět ve starých sračkách (sorry za výraz) alá minulost, fakt že jo. Pokud se odpoutáte od pesimistickejch myšlenek, sami uvidíte, jak krásnej život je.

2O13

31. prosince 2013 v 16:26 | the lizz. (král jelimán)
Dlouho jsem se neozvala, důvod byl jednoduchý, užívala jsem si prázdnin a každou volnou chvíli jsem věnovala kamarádům nebo rodině, však se nebojte já vám tyhle prázdniny pěkně popíšu v nějakým článku !

Chtěla bych ale shrnout tento rok. Měla jsem pár předsevzetí, a myslím, že se mi splnily VŠECHNY. Jo, sama se tomu divím. Poznala jsem spoustu nových lidí, získala nové přátele, vyzkoušela nové věci (třeba jízda na motorce), našla toho nejúžasnějšího kluka pod sluncem, kterého mám nadevše ráda a prostě.. tento rok byl naprosto úžasný :-)
Jasně, říkám to furt, ale tentokrát to myslím fakt vážně, připadá mi, že snad žiju v pohádce, protože líp mi být snad ani nemůže. Nechci , aby to znělo nějak sobecky , ale když já jsem fakt ráda, že se mi daříí! :-D
JAKÝ JSTE MĚLI ROK VY? Co se vám povedlo a co ne?




VŠEM PŘEJU KRÁSNÝ NOVÝ ROK 2014, AŤ SE VÁM SPLNÍ VŠECHNA PŘÁNÍ! :-)

 
 

Reklama