Prosinec 2017

2O17.

31. prosince 2017 v 19:32 | the lizz. |  MYŠLENKY
Narodila jsem se 27.7.1997. Samý sedmičky. A tak jsem si minulej Silvestr říkala, jaký bude rok 2017, když to byl taky rok sedmičkovej...(a sedmičky mi vždycky nosily štěstí).
Teď jsme na konci a já můžu říct, že byl FAKT skvělej.

V lednu jsem složila mou první zkoušku na medicíně. Byla to biofyzika a řeknu vám, to učení BYL HNUS. Ale pak jsme to s spolutrpitelkami (který tu zkoušku zvládly stejně tak na pohodu) náležitě oslavily a bylo to skvělý! O prázdninách mezu semestry jsem se pokoušela o snowboardování (a nezabila jsem se, dobrý ne?), hodně spala, jedla, pekla, koukala na seriály. Po semestru sezení v knihách jsem si to fakt užívala.

Únor. S přítelem jsme oslavili třetí společný Valentýn (jak jinak než dobrým jídlem - tím mě člověk steně potěší nejvíc!). S spolužáky z gymplu jsme si udělali palačinkovou párty, kdy jsme všichni nějakou náhodou skončili se šlehačkou na obličeji (a ve vlasech, vlastně... všude.) Ještě před utrpením jménem letní semestr jsme si odkočili na výlet do Krakowa (protože zpáteční jízdenky za 150), kdy pršelo, bylo zima a tekly mi nudle z nosu. Ale i tak to bylo moc fajn.

Březen. To si nevybavuju nic extra významnýho. Kromě toho, že jsem pořád seděla na prdeli a biflovala latinský pojmy a nadávala, proč jsem tak dutá, že si nedokážu zapamatovat jedinou informaci o lidský anatomii, se toho moc neudálo.

Duben, květen. Bylo jaro, bylo teplo. A všude kvetly stromy. Moje romantický já se ve mně ozvalo a zatoužila jsem vidět rozkvetlý Petřín. Tak jsme jeli. A byly to boží dny - hipsterský místa, klišoidní fotky a obdivování památek, který jsem viděla petstotisíckrát.....a stejně mi přijdou pořád fascinující. To je prostě Praha, no.

Devátý červen. Zkouška z anatomie. Moje první Áčko v indexu. Nikdy jsem na sebe nebyla pyšnější - ať to zní jakkoliv namyšleně.
Ten den jsem se strašně opila ( a zadarmo, díky random kluci, co nám zaplatili útratu... a pak zmizeli) a bylo to boží.
(Měla jsem tak tři panáky. Tolik k mojí výdrži, ehm ehm).

A začaly prázdniny.
Jela jsem na Rhodos, což byla největší odměna z celej letňák.
Splnil se mi největší sen a byla jsem v Itálii. Viděla jsem Lago di Garda, který teda bylo extrastudený, až se mi samou zimou vcucla neexistující prsa do hrudníku. A pak asi jedno z nejkrásnějších měst, ve kterých jsem kdy byla - BENÁTKY. Jo, věděla jsem, že budou pěkný. Ale TAK MOC BOŽÍ???
Bylo mi dvacet. D V A C E T. To mě trochu vydeptalo, co si budem povídat. Stále se cítím na patnáct.
(A vypadám na třináct, všechno v cajku.)
Další výletík byl do Budapešti, od který jsem nečekala nic, maximálně hodně langošů.
A fakt musím uznat, že jsem ji teda hodně podcenila. Langošů tam teda moc nebylo. Město je to boží. Ochutnala jsem NEJLEPŠÍ hummus s falafelem, na kterej myslím aspoň jednou tejdně. Ušla tak milion kilometrů v 43 stupních a jedla nejlepší croissant v parku u Dunaje. Prostě....goals?!
A na závět prázdnin jsme se vydali na úplně nejvíc last minute dovolenou do Turecka. A kupodivuj jsem to přežila. Nikdo nám letadlo neodpálil, tak teda asi jako dobrý. Dovolená to byla opravdu boží (jak jinak...?), kdybych se tak mohla flákat pořád....ach.

V září začal druhák. Začátek jsme řádně oslavily v oblíbeným baru (tentokrát nám nikdo drinky neplatil...smutný, vím vím).
První dny byly fakt studená sprcha.
Ale nějak se to utřepalo.
A zase začal koloběh - učení, škola, spánek (občas party - dokonce jsme byly s holkama na Benu Cristovaovi...jakože..fajn, ale jednou stačí, ty mokrý dvanáctky mě děsily).
Ale jsem za ten (m)učící stereotyp ráda. Mám ráda to, že mám možnost studovat to, co mě baví. (Občas. Histola ne. Histola není láska.)

Prosinec. Medickej ples. Šly jsme s kámoškou a bylo to fakt supr. Tančily jsme asi do půl pátý ráno, pořádný cardio, to vám povím.
Vánoční náladu jsem si užívala tento rok fakt moc. Vánoční trhy, Turbomošt, světýlka... moc moc boží. Fakt že jo.

Člověk si ani neuvědomí, kolik toho za ten rok prožil. Naučila jsem se spoustu věcí. Třeba se méně porovnávat s ostatníma. Více žít tady a teď. Vážím si holek, který jsem díky medicíně potkala a můžu se na ně spolehnout.
Jsem hrozně vděčná za to, že jsem zvládla prvák. A doufám, že příští rok mi to půjde aspoň tak dobře, jako tento rok.

Jsem opravdu šťastná, za vše, co mám. Mám úžasnou rodinu, přítele, kamarádky. CO VÍC SI PŘÁT?

Příští rok bude těžký. Ale věřím, že BUDE STEJNĚ BOŽÍ JAKO ROK 2017 !



Výsledek obrázku pro new years eve gif