Únor 2016

And now it's different, you know

28. února 2016 v 14:39 | the lizz. |  MYŠLENKY
Za poslední měsíce jsem došla k názoru, že je něco jinak. Tedy, mám nedostatek vitamínu D, což částečně může za mou podrážděnost (která se projevovala nenávistí vůči každému stupidnímu dotazu aka kolik je nula na druhou a proč tři poloviny pí není základní perioda) což mělo za následek, že jsem vlastně byla nasraná pokaždé, kdy se mě někdo na něco zeptal.
Už je to tedy lepší, začala jsem fetovat (zatím jen to Déčko, klid) a proto možná zvládnu trpělivě všem vysvětlovat, jak se to všecko vlastně počítá. Což samozřejmě nedělám proto, že bych měla ráda lidi, ale ze sobeckého důvodu - znáte to, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Dále jsem zjistila, že i když jsem většinu mého života žila s pocitem, že někoho milovat dokážu pravděpodobně až v pětatřiceti po dvou dětech a s milionem na (jeho) účtě, tak musím konstatovat, že to tedy přišlo o dost dřív (a ani nebyl potřeba ten balík peněz na účtě). A musím říct, že i když jsem se toho bála jako většina lidí maturity z matiky, je to nakonec vlastně fajn pocit.
Vždy, když potřebuju trochu polechtat ego (což není tak často) nebo podpořit (což je teda častěji) a nebo sdělit, že se událo něco mega skvělýho, vím na koho se můžu obrátit. A je to takový ten upřímnej zájem (aspoň to tak vypadá, to mi stačí), ne takový to jakože "hmm, to bude dobrý, jojo", co znám ze školních lavic.
No, fakt jsem si vždycky říkala, že fungovat ve dvojici je pro mý sobecký já tak nějak nemožný, a nyní - i když to není úplně ideální; pořád mám na mysli, že některý věci bych mohla dělat jinak, a ne jen v můj prospěch - si říkám, že bych to možná mohla zvládat i po celý život.
Jestli jsem se něco v tomhle vztahu naučila, tak to, jak méně myslet na sebe.
Což je určitě prospěšný, žejo.

Doufám, že trend poziivních změn bude nadále pokračovat.
Víte co. Změna I - úspěšně ukončit střední. Změna II - být mezi 1/10 přijatých na vysokou.
A tak.