Srpen 2015

The End Is Where We Begin

30. srpna 2015 v 18:46 | the lizz. |  MYŠLENKY
Prvního srpna jsem poprvé viděla reklamu na školní potřeby. Nehla jsem ani brvou.
Třináctého srpna jsem si všimla prvních slev na sešity a tužky. Obloukem jsem se vyhla a koupila si radši zmrzku.
Dvacátého srpna jsem při rodinném obědě slyšela "Už se ti to blíží, co?". Kupodivu jsem se nezačala dávit ani nic podobného, nýbrž jsem přikývla a vrátila se zpět k mému největšímu problému - jak se ještě opálit.

Nu, dnes je třicátého srpna a já si začínám uvědomovat, že ignorace problému doopravdy není řešení. A proto jako správnej dospělej člověk se těším na nové příležitosti, výzvy a překážky, které mě posunou krapet blíž k mému životnímu cíli.
Kecám.
Pravdou je, že si nostalgicky přemítám všechny ty krásné a naplňující dny prázdnin, snažím se potlačit slzy, které se derou ven z mých slzných kanálků při vzpomínce na to, že jsem se mohla válet jako líné prase a všem to bylo upřímně u.. ehm, jedno. Bylo jim to jedno.

Což ovšem neznamená, že když jsem mohla dělat naprosté a úplné nic, že tomu tak i bylo. Samozřejmě jsem rozvíjela svou osobnost, prozkoumávala spousty míst a uvědomila jsem si, co je smyslem života.
Ano, zase kecám.
Ale - nedá mi to; musím vám napsat, co bylo na prázdninách fakt fajn, třeba;
- koukání na Matternhorn ( i když mi byla kosa jako prase, měla jsem pocit, že budu mít omrzliny druhého stupně, protože kdo by čekal, že v 3900 m.n.m. bude zima, žejo?! )
- pozorování východu slunce na Lysé hoře - i když mi byla v tílečku a kraťáscích troooošičku zimečka (neponaučitelná, fakt! do dvaceti bych se mohla naučit jak se pořádně oblíknout), ale naštěstí mě hřály paže mé drahé polovičky (nebo spíš ty endorfíny?)
- jak mi bylo krásně, když jsem se šíleně přejedla asi kilem třešní a zajedla to kilem melounu v Turecku

Konec prázdnin nesu s opravdu těžkým srdcem. Fakt.
Ale říkám si, že za devět měsíců budu mít další prázdniny.
Což je skoro zítra, víteco.
Jen děvět měsíců.
Devět měsíců statistiky, aminokyselin, modelových otázek a maturitních témat.
A nemohu nezmínit ještě povinnou četbu!

Mějte se krásně.
A doufám, že jste si prázdniny pořádně užili!

Guess Who's Back

25. srpna 2015 v 16:40 | the lizz. |  MYŠLENKY
Trošku mě zabolelo u srdce, když jsem si vzpoměla na můj milovaný blogísek aka místo, kde si můžu vylít srdíčko. Inu, ne že by se za toho půl roku změnil celý můj život - neobarvila jsem se, nevyměnila jsem deset kluků a ani jsem se nezačala učit mandarínsky. Furt mám stejnej účes a trapně ironickej humor, kterej chápe asi tak jedna promile lidí, se kterými příjdu do styku.

Ale vlastně mám-li být upřímná, v červenci se událo něco, co teda hrotí všichni mnohem víc, jak já. Víte co, životní změna, přerod v dospělou ženu - no, nebudu vás napínat, konečně mi bylo 18! A jo, každej na tento moment čeká přibližně od svýho prvního piva, protože mít 18 je přece megasuper! Já osobně tedy největší výhodu shledávám v tom, že už konečně nemusím nosit přilbu na kole. Ne že bych na kole jezdila nějak často. Nicméně pocit, že se mi ofina nelepí k čelu a nevypadám tedy jak Hitler - jo, ten pocit mě vážně těší.

S dospělostí teda přichází spoustu zodpovědnosti (mám účet, mám peníze ale jelikož jsem přece zodpovědná, tak to všecko neutratím za oblečení, který stejně nepotřebuju, že, že, ŽE!) nebo takovýto rodičovský "však jsi dospělá, zařiď si to sama!" Jéžiš, jak bych teď ráda se vrátila do mýho čtrnáctletýho já, kdy jediný, co mě trápilo, byla myšlenka, jaká asi bude první pusa. (Strašná. Děsná. Moc uslintaná. Uh. )
A co je nejhorší, vždyť já BUDU MATUROVAT. A půjdu na vysokou.
To mám jako rozhodnout, co budu dělat celej život, jo?
Hahaha. HA.

Na závěr bych ráda dodala, že mi tohle psaní vélice smysluplných článků pomáhá v utřídění myšlenek (kec, skvělý způsob prokrastinace), takže předpokládám, že budu aktivní zase dřív, než za půl roku!
Tak tedy, krásných 168 hodin prázdnin!

😄