Prvním rokem medikem

9. července 2017 v 8:36 | the lizz. |  MYŠLENKY
První ročník medicíny jsem zdárně pokořila.
Bez významějších depresí. Bez záchvatů breku (skoro).
I když už si válím šunky přes dva týdny, pořád tomu ještě nemůžu uvěřit. (Hlavně tomu, že se ráno probudím a nemám se co učit. Pořád mám nutkání otevřít učebnici anatomie a opakovat.)

Všichni mí kamarádi se mě vždycky ptaj, jaký to je. A na tuhle otázku odpovídám různě v závislosti na tom, v jakým období se zrovna nacházím.
Teď, když to mám vše za sebou, říkám, že to je SKVĚLÝ.
Ale pamatuju si na chvíle, kdy to tak skvělý nebylo.

Před zkouškou z biofyziky; první pořádná na vysoké škole. S biofyzikou nejsme kamarádky, dokonce bych řekla, že máme spíš negativní vztah, a tak mě představa, že si vytáhnu například magnetickou rezonanci (nebo derivace a integrály, fuj) poněkud děsila (protože by moje ego neuneslo, kdyby mě vyhodili už z první, a asi i jedné z těch lehčích, zkoušky).

Nebo potom před pitevním přezkoušením v letním semestru, kdy se mi všechny ty malé nervíky na obličeji pletly, bála jsem se, že si spletu žílu a tepnu (fakt nejsou barevně odlišený, jak se to učíme na střední) a nebo se mě zeptaj na struktury v mozku, který...ehm, no, jdou jemně řečeno hodně špatně poznat.

A potom bych mohla říct, jak jsem byla strašně nasraná, když jsem se musela učit v červnu na zkoušku z anatomie, při přibližně 45°C, všichni kamarádi už měli po zkouškách a já seděla na zadku, a odříkávala si svaly hrtanu.
Nebo když mi někdo řekl, že "ty máš jen pět zkoušek? tak proč končíš AŽ 20.6?".
Nebo když se mě někdo zeptá "A to se jako FAKT musíš učit každej den?"
To jsou otázky, který mě zaručeně naserou.

Ale nadruhou stranu, těch supr momentů taky bylo spousta.
Třeba když jsme s kamarádkami všechny udělaly zkoušku z anatomie napoprvý v jeden den a společně to šly zapít do školního bufetu. (Áno, prodávaj u nás vodku. Ví proč.)
Nebo když jsem si odnášela z biofyziky B, moje první jednaminus na vysoké. To jsem měla FAKT radost.
Taky když jsem v semináři věděla něco, co lidi kolem ne.
Když jsem doprovolně chodila za dětičkami do nemocnice a trávila s nimi čas.
Když jsem si poprvé oblíkla bílý plášť.
Když jsem se poprvé setkala s mrtvým, vypreparovaným lidským tělem.
Když jsem odcházela po poslední zkoušce s pocitem, že UŽ JEN 5 (se štěstím) let!!

Takže jo.
Nebyla to úplně procházka růžovým sadem. Spíš sadem s masožravýma kytkama. Který vás chtějí sežrat 24/7.
Ale dalo mi to TOLIK, že jsem hrozně moc vděčná za vše, co se za ten rok událo.
A doufám, že další roky mě to bude bavit čím dál víc, že při mě dál bude stát to štěstíčko a že stále budu tak fascinovaná, jako jsem nyní.


 

2O16

31. prosince 2016 v 19:39 | the lizz. |  MYŠLENKY
2016.
Byl to prostě skvělej rok, co víc říct?

Tolik skvělejch akcí. Ne že bych byla nějaká extra party girl - už mi přeci jen táhne na dvacet a není to, co to bejvávalo - nicméně jsem si fakt užila všechny plesy, protože to je vždycky taková fancy událost, kde aspoň trochu vypadám díky kouzlům make-upu jako člověk a ne jako mrtvola s brutálními kruhy pod očima. A taky kluci v oblecích, no.
Ale taky normální párty nebyly úúplně k zahození (tedy.. až na tu příhodu s rozbitým obličejem, který se teď, když už nevypadám jak balón s nosem ve velikosti okurky, už jen směju!) - v velkoměstě jsou ty párty prostě tak nějak, no, lepší, než u nás na vesnici.

Což mě přivádí k dalšímu bodu - bydlení v Brně! V krásným, velkým, obr bytě. Kde jsme dva! Já a moje drahá (a taky nejlepší) polovička. Jo, taky bych si rok zpátky klepala na čelo (v DEVATENÁCTI? bydlet s KLUKEM??!! vždyť si nic neužiju!! ) , ale můžu říct, že to předčilo všechny mé představy. Je fajn nemuset řešit, jakýho divnočlověka dostanu na pokoj na koleji (ne že by tam byli jen divnolidi, ale s mým štěstím jsem to nemohla pokoušet!) a moct se chovat úúúúplně přirozeně, aniž by vás někdo odsuzoval. No, jak říkám, skvělý.

Skvělá byla taky dovolená na Rhodosu. Moje první společná dovolená s přítelem, připadala jsem si jak velká holka!!! Teda.. do chvíle, než se mě nějakej animátor ptal, kolik mi je. Když jsem stydlivým hláskem řekla že je mi devatenáct, jen nevěřícně kulil oči. Nojo, snad třeba v třiceti mi těch dvacet let už někdo tipne!

A další věci. Euforie z první větší zkoušky na medicíně - úšpěsný pitvy, to bylo supr. Oslava zvládnutých zápočtů, seznamovák, radost z odmaturování, třikrát skákání nadšením při přečtení "přijata" po přijímačkách..
Inu, splnila jsem si všechny cíle, který jsem si minulej poslední, silvestrovský večer, dala.
Sice jsem většinu dní proseděla nad knihami, ve chvílích, kdy ostatní seděli u bazénu, lyžovali nebo dělali jiný, mnohem zábavnější aktivity, ale když to hodnotím teď, tak jsem ráda, že jsem to udělala. Protože jsem sama sebe nezklamala (..což vždycky nesu hrozně těžce.)

Nezbývá než doufat, že příští rok, 2017, bude stejně tak skvělej, jako rok tento. (A to by jakože mohl, v mým datu narození jsou tři sedmičky, takže... šťastný číslo!?).

Tak tedy, všem přeju KRÁSNÝ NOVÝ ROK, a hlavně ráno vstaňte (nebo se vyplazte) PRAVOU NOHOU, JO?!Výsledek obrázku pro new year meme tumblr


Vánoční nostalgie aneb Jak se mi po blogísku zastesklo

24. prosince 2016 v 16:06 | the lizz. |  MYŠLENKY
Mám děsnej hlad a voní mi tu kapr pod nosem, takže v mým mozku to je jen samý JÍDLO, JÍDLO, UŽ? a i když jsem ženského pohlaví, tak multitasking krapet selhává, a tedy sepsání něčeho smysluplnýho je docela těžký, chápem, žejo.

Vánoční náladu jsem tento rok dostala asi tak..ve čtvrtek. Ale lepší, než nikdy, to zas jo. Prosinec byl celej takovej hektickej, takže mě jen pouhá představa na Štědrej den docela děsila. Hlavě tedy nákupy dárků, protože v mým mozku se nacházely samý geny způsobující rakovinu, sem tam nějaký to latinský slovíčko typu haemorrhagia a výjimečně i všechny součásti RTG zesilovače. Jo, chápete to správně, zápočtovej týden byl přímo před Vánoci, takže místo flákání se po obchoďácích jsem seděla na zadku a proklínala své mladší já, které si usmyslelo býti doktorem.

Ale když tedy pominu chvíle, kdy propadám zoufalství, že nemám šanci se to nikdy naučit (takže asi tak 14 hodin denně), tak mám tu školu i ráda. Baví mě nosit bílej plášť, baví mě koukat na chromozomy v mikroskopu a taky mě baví si neustále stěžovat, jak těžký to máme s ostatními spolužáky. Protože to by nebyl medik, aby si furt jen nestěžoval, víte?

I když jsem dneska, na Štědrej den, musela učinit velmi smutý čin - naučení se pár otázek na zkoušku z biofyziky (při učení tohoto předmětu už si fakt jsem poněkud jistá, že tohle je nad mé síly - svatá maturita z fyziky!), tak jsem samozřejmě dodržela starý dobrý tradice. Třeba hraní Age of Empires s taťkou nebo sezení v pyžamu celej den až do večeře (jsem prase?).

Čím jsem starší, tím víc se těším na štědrovečerní večeři. Mám ráda, když si sednem ve třech, já a rodiče, povídáme si (JÍME,JÍME, ŽEREM!) a je to takový fakt hrozně fajn. Až je mi občas líto, že ten čas večeře strašně uteče (i když si VŽDYCKY dávám druhý kolo - přídavek kapra, polívky, VŠEHO!!!!!!) a musí se jít ke stromečku, rozbalovat dárky.
Ale zas je fakt, že tento rok se fakt těším, že dostanu různý arašídový másla, to jsou fakt věci, na který se hroozně moc těším.

Přeju Vám všem, abyste měli pěkný Vánoce.
A taky abyste se měli všichni rádi!
Výsledek obrázku pro christmas tumblr

Kam dál

Reklama